ŽEŇ.

Xaver Dvořák

ŽEŇ.
Otevřete duše, hlubiny nitra. rozhořela se Slunce na vrších; tajemná Slunce, tajemná Jitra srdcí v nich. Mystická setba Rozsévačova padá a klíčí, tryskne ve klasy; stříbrné stéblo v tisících chová zrna si. Vyjděte vstříc Mu, prostřete duše, neviditelné líchy bolestí; setba ať padá v nadějné tuše do prsti. K výsostem vzroste do věků světa! V zatmění slunce bílí Ženci jdou, na vozích žhavých úrodu Léta odvezou. 8