MODERNÍ POKOLENÍ.

MODERNÍ POKOLENÍ. (P. FRANT. HOLEČKOVI.)
Jsme pokolení bědné, trpasličí, vše naše touhy bez vzletu se vlekou, svá křídla ve prach spuštěná a bláto se dají života nést kalnou řekou. Jen smyslů tupých hrubé opojení se jako rozkoš nejvyšší zde vzývá, ve vášní jiskření, hmot ve zbožnění náš den se žlutým světlem rozhořívá. Náš každý pohyb vilný je a drzý, rty naše v křeči páchnou po mrtvole; duch hmotou zaškrcen je v boji tuhém a ve hlubinách těla stlívá dole. 26 Zrak náš je strhaný a zkrvavělý a výsostí zář v sobě neodráží, a každé pohnutí, jež srdcem prošlo, v smích cynický se na rtech našich sráží. Vše profanováno je, Bůh i ctnosti, vše naše oltáře jsou poskvrněny; sem staré modly ve triumfu vnesli a vůně frivolné jsou zapáleny. Hle, Bál i Astaroth zas z mrtvých vstali a vrátili se hřmotně do svatyní, a zástup žreců spitý orgiemi své tance divoké hřmí kol jich síní. Pád veliký z těch slavných Ducha výší, kam lidstvo stoletími vítěz spělo; teď Hmotou zakleto a poníženo snů gigantických na vždy zapomnělo. Tak mrzké, prodajné a trpasličí tou velkou zhrdlo Vírou božsky prostou; ó vise nádherné těch dávných věků, čas minul heroů – zde neporostou! 27