PŘED MONSTRANCÍ.

PŘED MONSTRANCÍ.
V odrazu stěnných zrcadel tisíce hořelo svěc, plající žluté kalichy nechaly záři svou téc’. Stlačené davy ve prachu, zornice přivřené v sen, třesou se touhou blízkosti, viděním ňadra všech žen. Bijou se v prsa divoce, přitlumí vášní svých spěch. Neznámá moc se dotknula, vanula do srdce všech. Čistý dech ohrožující v hlubiny niter se dral, s oltáře s vůní kadidla duši všem prosakoval. 32 V glorii zlaté monstrance v tajemství Hostie skryt, přišel Bůh v poušti krmit je, žíznivým krev svou dát pít. V závrati velké Oběti nemohl zapomenout, odvrhl všecku vznešenost jak tíži železných pout. Celý se oddal horoucně, navždy se připoutal v zem, blízkým být lásky předmětu, zahořet rozkoší v něm. Tisíce sálá plamenůplamenů, zástup kde skloněný je; prudkostí světla zamčená srdce jich prostupuje. 33