ZBLOUDILÍ.

ZBLOUDILÍ.
Zbloudili jsme od Slunce, temno pralesa nás obklopuje; jaké kahance jste rozsvítili? kalná zář jich stíny rozmnožuje. Staré smutky zvedly se jako noční ptáci v šumu svislých snětí, zraky jejich zahořely krví; příliš nízko nad mou hlavou letí. Cítím zápach hniloby smrti říše. Zde jsou hroby blíže. Ticho jako náhrobkem tu stojí. Smrt vše zhlodala zde i jich kříže. Navraťme se k Slunci zpět! Zastesklo se mi příliš. Navraťme se! Jak nám sladce plálo ve Dni novém, vše se usmívalo pod ním v plese. 47 Hleděli jsme s Golgoty, do údolí hleděli jsme v snění; lilie tam rozkvétaly poli, fíky zrály v temném uzardění. Vůně oliv prýštila jako z thuribulí do prostoru; písně lidu plny tajné touhy zaznívaly sladce do obzorů. Mír byl v jejich pohybu jako v bohoslužbě v práce shonu, plál zrak zanícením žhoucí lásky, slitování k bědným v jejich sklonu. Proč jsme odtud odešli! po výsostech větších my jsme práhli, sestoupili jsme a v půlnoc táhli, jiných Dnů a Sluncí nedosáhli. 48