KRÁLOVSTVÍ.

KRÁLOVSTVÍ.
V dál věčna položili jsme Království svoje, nad život všední zdvihli jsme jeho brány; jak strážce před ním rozžhneme večer hvězd lampy a ve dne slunce žhavý jsme zámek dali. Je ukryli jsme, aby je netřísnil blátem dav synů světa, zpilých těl rozkošemi, jichž oči vášní opuchly, srdce jich zprahla,zprahla jak v pouštích žhavých cisterny vysušené. Tam v chvíli ticha extasí vcházíme vroucně, v sepjetí rukou v křídel jak rozprostření, a v zaznívání andělských hymen, jak lotos na vodách, duše kalich svůj otvírají. A mysterií jeho ty nejsladší květy jsme přesadili pod nebe svoje chladné, je zakryli jsme chudičkou způsobou hmoty, by roznítily v požáry naše touhy. 41 Jak manna vzešly zázrakem na poušti naší a jako řeka vytryskly z boku skály; slast opojení, slavnost nasycování a štěpování duší jak stromů Věčna. Je malicherná krása všech tělesných věcí, když jsme se znáti učili její prazdroj; nám smysly navždy osleply z jejího lesku,lesku jak žárem slunce oči, jež na ně zřely. A do nás ponořila se vidění krásná, jak město bájné na břehu řeky večer; tam chodí duše po břehu vztahujíc ruce, v žíravé touze čekajíc Naplnění. 42