PROSBA.

Xaver Dvořák

PROSBA.
Ještě včera smutno bylo, smutno v sadě, každý lístek zachoulený, každý květ v puk uzavřený, holé stromy v řadě. Jedna noc jen dýchla teplem, teplem hřála, jeden den, a slunce rety kam se vtisknou, všude květy; dál se jimi rozesmála. A ta vůně jako z vásy, z vásy země, která pukla žárem léta, naplňuje prostor světa ku obloze nad hor témě. Ó by mě tak v srdci hřála. hřála sladce, sluncem tvoje milost, Pane, 51 jaké květy nevídané rozvily by tam se v krátce. Jenom, sladký bratře, léto, jedno léto, na mé poušti, která stůně: vyrazí vše v žhavé vůně, co tam v hořkosti let vseto. 52