KŘIŽÁK.

KŘIŽÁK. (P. SIG. BOUŠKOVI.)
Tak vyjel jsem v svět neznámý, v svém nitru touhu dobývání; na prsou kříž jsem rudý připevnil, zem svatou vyprostit chci v mužném klání. Můj pancíř rytířský je pevný dost, zkad krzno sněhobílé pyšně vlaje; v dál mhavou radostně já řítím se, vnitř čistým ohněm plápolaje... Už dlouho bloudím kříže bojovník, na zemi svatou srdce zapomíná; s cest sjel jsem okouzlený do bludišť, žár touhy zbytečná jak lampa uhasíná. 20 Můj pancíř spadl kdesi uvolněn, mé krzno prachem temně sesivělo; jen časem vzpomínka mi zašlehne a v studu skláním zahanbené čelo. Bez lauru vítězství se navrátit v hrad nesmím Otce svého převznešený, jen v čistém krznu k němu přístup je, v němž vyjel jsem kdys obrozený. V boj divoký chci neunavný hřmít, své zbraně skřížit s všemi nepřáteli, své tělo střelám terčem vystavit, by rány v tisících se otevřely. V tom ran svých krve zdroji bolestném své krzno zbarvím v nach a do purpuru, bych vrátit směl se, rytíř počestný, a odměnu vzít prostřed tvojich kůrů. 21