ZIMNÍ

Jaroslav Vrchlický

ZIMNÍ
„Pod sněhem nech mne, matko, spát, věř, netoužím víc ani vstát, když nesmím, co chci, milovat! Sníh věru dobrý příkrov jest na konci bludných, lidských cest, jak nebe tisíc má on hvězd! Pod mlčícími nebesy sníh křišťaly své zavěsí na chaty, ploty, na lesy. Kdo mrtvý pod ním, tichý již, necítí zradu, lest a tíž, spí dobře – však to stejně víš! A jarem sníh když roztaje a vše se vzbudí do máje, sníh aspoň v slzu zahraje!“