VLČÍ MÁK

Jaroslav Vrchlický

VLČÍ MÁK
Po západu když bouře přehnala se, kdy temní se víc stromů skupiny, v pažitu rozvátém ve rudé kráse žhnou máky vlčí jen jak rubíny. Jsou poslední to žehy slunce skvoucískvoucí, jež na odchodu ještě stvol tráv chyt’? až přechází zrak, jak jsou divě žhoucí, jak na krev poraněný lidský cit.