VIDĚNÍ V CHRÁMU SV. VÍTA

VIDĚNÍ V CHRÁMU SV. VÍTA
U svatého Víta, kameny kde skrytá českých králů těla dávno zpráchnivěla, denně o půlnoci tajuplnou mocí víka s hrobů sletí v divných stínů změti. Ti jdou s hlavou holou a ti s aureolou, jiní v kápi mnichů vzdychajících v tichu, v krunýřích a plátech, z hermelínu v šatech a po boku s meči před oltářem klečí. Vojsko stínů bledé svatý Václav vede, v ruce, jež se třese, korunu on nese, k oltáři ji vznáší v tryznu sudby naší, toužebně ji vzpíná k trůnu Hospodina. České země světci za ním jako svědci modliteb a vzlyků těchto stinných šiků, které k nebi krouží, mši co Václav slouží o půlnoční chvíli za český lid milý. Prokop, Vojtěch, Jiří čelo nad rytíři povznášejí v slávě, Karel v zlatohlavě, zářný mezi mnichy Husův stín ční tichý, nade všemu v zbroji slepý Vůdce stojí. Tak se modlí denně, v času stálé změně, oko rosí vlahou za českou zem drahou, oni pamětliví, nač nemyslí živí ve dne parném shonu, s citem milionů Konajíkonají zde v stínu, lkají k Hospodinu, lkáti nepřestanou, pokud nezaplanou jako okna v jase ve prvotní kráse síla s vzdoru bleskem v každém srdci českém! [104]