VEČER NA MRTVÉM RAMENI LABE

Jaroslav Vrchlický

VEČER NA MRTVÉM RAMENI LABE
Ba byla to mladost, byla to ona, co tenkrát nad labskou tůní mně kynula... svěží, bílá a vonná s rmenu a balšámu vůní! Snad jsem ji přece zachytit moh’ aspoň za okraje řízy... Ach, nevím, co tomu říká jen hloh, co stříbrný kmen břízy! Jen slyšel jsem, jak v jejím přeletu se všecko zachvělo blaze; hloh pravil: Já byl zas v rozkvětu! a bříza: Já v mízy vláze! Jak teprv mohlo býti mně jen, ó v čas jen ji zachytiti! leč zmizela, zmizela přelud a sen, ty víš to, nad tůní sítí!