ČERVÁNKY

Jaroslav Vrchlický

ČERVÁNKY
Když v tonech blednoucích vše v stín se halí a červánek jen rudou pochodeň nad krajem zvedá, aby též zhas’ v dáli, na žití svého celou mysli žeň! Před tebou pole, niva s plným klasem, však mnohé býlí též a planý květ, vše k srdci tvému mluví klidu hlasem, ber obé vděčně, jiný není svět! Jen zbude-li ti v srdci upomínka na dobro, jež sijsi vykonati moh’, jak po červánku slední, matná zmínka, buď plný štěp aneb jen zdraný hloh; Dostdost vykonal jsi na té brázdě žití a plně splatil’s lidstvu celý dluh, buď plný klas aneb jen plané kvítí, co prospělo víc – rozsoudí jen Bůh!