NAD LABSKOU TŮNÍ

Jaroslav Vrchlický

NAD LABSKOU TŮNÍ
Snivá hlať je tiché vody, stíny jen se řinou do ní starých stromů, plné shody svoje hlavy k sobě kloní, divý rmen a balšám voní. Jak to dávno! Roků řady loďka tady nepřistála, ticho všady, pusto všady... přede mnou proč z nenadála mrtvá moje mladost stála? Stála v páry bílé říze, kynula mi v rozloučení. Olše nahnula se k bříze a mou duší táhlo snění... zmizela v tom okamžení.