VIDĚNÍ NA HŘBITOVĚ

Jaroslav Vrchlický

VIDĚNÍ NA HŘBITOVĚ
Vzkříšené tajemnou mocí z hrobů svých povstaly v noci. Vichřicí hnaly se kolem, úpěly, vzdychaly bolem. Bílý háv, kostnaté líce, ve hnátech držely svíce. Mlhou a v měsíčné jasy vířící zněly jich hlasy. Slavné jak sborové pění asketů v mystickém bdění. Zoufalý, vzteklý ryk jeden, jak by kdos k popravě veden. Nyjící v tonů mdlých změti, jakoby zpívaly děti. Vášnivé, jásavé, šťastné, jak v smrti shledání krásné. Hnaly se kolem tak nocí vzkříšené tajemnou mocí. Všecky ty jásoty, mdloby, od věků jež spjaly hroby, Celécelé v nich lidstvo se chvělochvělo, vášeň, cit, rozum i tělo. Vichřicí hnaly se kolem – A já svým chápal je bolem.