BÍLÉ JEDLE

Jaroslav Vrchlický

BÍLÉ JEDLE
Jak dívčí sny se v azur týčí, jenž kmitá v jejich korunách, i v jeseň máje rozmar líčí ve brusinek a vřesu nach. Zde jistě jednou, bílé jedle, dva stáli v chvilce milostimilosti, a v čem si rozuměli hnedle, zpět září z vaší bělosti!