HRAD LOUPEŽNÝCH RYTÍŘŮ

Jaroslav Vrchlický

HRAD LOUPEŽNÝCH RYTÍŘŮ
Veselí jeli z výletuvýletu, nad nimi starý hrad ve mračen rychlém přeletu se řítiti zdál v pád. „To hnízdo loupežníků kdys,“ děl kdosi k dámě své, co ona tváře luzný rys ku zříceninám pne. On schýlil se, jí polibek na jeden ukrad’ ráz... Ó mladých rtíků božský vděk! A chudák – on se třás’... Však ona jen se zapýří a s úsměvem jen dí: „Jsou posud tací rytíři?“ – „Já jsem z nich poslední!“ [102]