PASTORALE

Jaroslav Vrchlický

PASTORALE
Zvuk bukolických fleten do tichých hlubin sjel, co smavý, vonný květen svou bájí v kraj se schvěl. Ton fleten bukolických se třás’ a umíral v kaskádách melodických u paty černých skal. A sotva fletny ztichly, šlo stromy šumění, dva šťastní rtové vzdychly – pak dlouhé mlčení. * Cypřišů tmavé stíny v luh padly zelený a fletny, mandoliny kdes vzdechly ozvěny. Ty pausy mezi nimi, vím, vyplněny jsou jen polibky, zní – rýmy se potkávají tmou. Cypřišů stíny tmavé i hrob dovedou skrýt, jak teprv dva rty žhavé a skrytý v ňadrech cit! * Noc jde kol, tichá kněžkakněžka, a sije souzvuk, mír, skráň její tak je těžká stem ech kouzelných lyr. Co zašuměly stromy? co zašeptal vln spěch? Pod němými skal lomy skráň u mé skráně nech! A sjede-li níž v stíny, nech dlít ji na hrudi, ať fletny, mandoliny ji z rána probudí! [69]