Na její oči.

Karel Sudimír Šnajdr

Na její oči.
Oči modré jako charpa, Hvězdy blaženosti mé! Vy, jenž mi do středu srdce Jemnou září svítíte: Buď mi volno, roztomilá Světýlka, vás pohlédnout, A mé budoucnosti osud Z blesků vašich uhodnout. 15 Nebť jen z vás se zřejmě jeví, Co v srdéčku přebývá, S čím mé roztomilé děvče Nejraděj se zabývá. V zrcadle se vašem třpytí Jeho mírná nevinnost, Dobrota, poklidná kázeň, S čistotou y upřímnost. Zřetelněj’ než květní rtové Ke mně mluvit umíte, A štěstí mé nevypravné Vy – jen vy mi jevíte! Ve vás bohatství nacházým, Kterýmž nábob oplývá, Ve vás zýrám, čehož cherub V jasném nebi vidívá! 16 Ach, jen lásku ne! – tať ovšem Stařečkům již nekvete; Ale náklonnost upřímnou –? Tu mi neodepřete! A co láska ve mladistvém Sňatku tratívá stálost – O, tuť náklonnost mé Milky Vytrvá až na věčnost! Svěťte tedy, hvězdy moje! Svěťte na pěšinku mou, Po které ku hrobu svému Již již snad mé nohy jdou; Osloňte mi vy svou září Mého štěstí rájský květ, Změňtež mi, rozmilá světla! V nebe tento chudý svět! 17 A když budu, očka! někdy Pod drnem prachnivěti, A mé srdce lásky plné Nic o vás – nic věděti – Tu se pozdvihněte k nebi, Pak se tiše zas sklopte, A slzynkou zpomenutí Pahorek můj pokropte! 18