Píseň ženců.

Píseň ženců.
Bruste srpy, hoši švarní! Je tu svatá Markyta, Třináctého v tom měsýcy Volá žence do žita. Do žitečka jako zlato, Do žitečka jako les, Dřív než slunéčko se zbudí, Potáhneme přes náves! 54 Potáhnuť já s zpěvem, s žertem, Radostně sy výskaje, Že nám v dozralém žitečku Jistý výdělek zraje. Že se pilný ženec hladu Strachovat již nemusý, A za čtrnáct dní z nového Žitíčka chléb okusý. Hle, již u té žitné role Jako vojsko stojíme, A třpytícými se srpy Porážkou mu hrozýme. S chutí do něho se dejme! Hej! jak srpy v něm znějí, A na zapoceném čele Mokré kadeře chvějí! 55 Žížeň krutá žence trápí, Vodáčkové lítají, A konývku za konývkou Sylnou rukou nosejí! – Neutop se, bratře! v konvi, Dej se také mně napít, Ať po uhašení žížně Mohu dvakrát bystřej,bystřej žít.“žít. A vy, zpropálené holky! Važte honem za námi, Syc nebude na obžinkách Žádný tancovat s vámi. Rychle, žency! rychle, holky! Žádnýť není z nás líný, Tak musý ubejvat práce, Tak to jít jak hodiny!“hodiny! 56 Že je parno –? ať je parno! Vždyť větýrek zavání, A kouř z naších kuřek pilně Mouchy od nás odhání. Pot se ovšem s čela leje, Z vlasů teče potokem, Však, co z toho? mysleme sy, Okročák že tancujem! Ejjuhu! již žitko leží, A již – chvála ti Pane! – Neboť bylo bez travičky – Hned za námi svázané! Mandelé se jako hrady Vystavené k nebi pnou, A žency se s vazačkami Chechtajíc ke vsy ženou. 57 Tam je čeká džbánek mléka S chlebem dnes napečeným, Tu sy lehnou při měsýčku Drnem pěkně zeleným. Pilně vykonaná práce K jídlu chuť jim zbuzuje, A děvčátek repetilka Pokrmy oslazuje. Tak sy hovějí, až měsýc Vejš a vejš vystupuje, Tu se veselý zbor zdvíhá, A k domovu putuje. Kdo již žínku milou pojal, Tomu kyne lásky chrám, A kdo ještě žádnou nemá, Ach! tenť ovšem kulhá – sám! 58