Žalozpěv odkvetlé paní Maryánky, bývalé veleznámé šenkýřky u zamrzlé okenice v městě Kocourkově.

Žalozpěv odkvetlé paní Maryánky, bývalé veleznámé šenkýřky u zamrzlé okenice v městě Kocourkově. Na počátku jejího 50. roku.
Ach, nastojte! co sy počnu? Hrůzou jsem bledá! Padesátka – mráz po mně jde! Na krk mi sedá! Nemilosrdně mne svírá V dravá klepeta – Já nešťastná Maryánka, Po mne jest veta! – 139 Ach, žel Bohu! po všem veta! Ten klikatý čas Mne ubohou rozdrancoval, Jako litý ďas! Po celém mém hladkém těle Brázd mi navoral; Ostatky mé sličné krásy Šeredně zedral! Ach! kde jste vy, dnové zlatí, Dnové rozmilí! Kdy se hoši kol a kolem Do mne bláznili! Mne srdéčkem, kvítkem, Minkou Svou nazývali, A o každé muzyce se Pro mne seprali! 140 A však vězte! – musýmť vám to Sama zjeviti – Holky, jako já, nebylo Nikde k najítí! – Zrůst můj, tvář a usta, vlasy – Zvlášť v očích oheň, Jemuť nebyl žádný, věru! Na šest míl roveň! Cožť to se mnou do třidcýti Slavně chodilo! Všecko se mi do srdečné Vůle vodilo: Hoši lítali jak v máji Chrousti v povětří, V zoufalstvíli jeden utek’, Přišli jiní tří! 141 Ale, ach! s rokem třidcátým Hned to jaks vázlo! A to, že mi slunce v očích Zpovolna haslo. Z krásné Minky se uďála – Já nešťastnice! Vážná paní Maryánka U okenice! Ovšem žeť jsem, jak jsem mohla, Sy pomahala; Že jsem s každým rokem o dva Šťastně odmládla: Řasy pilně malovala, Tváře líčila, Ňádra kabátkem svírala, Brázdy hladila – 142 Ale darmo! menší vždy byl Jinochů počet, Menší, menší, azaž jsem došla Plných čtyrydcet! Tu teprv nastali půsty, Nastal zármutek, Když mi z všech mých milovníků Poslední utek’! Tu jsem mníla, na místě že Musým omdleti, Duše má že komínem ven Vztekem vyletí! – Ale člověk všemu zvykne, Pejchu krotí věk; Když je člověk čtyrydcet stár, Málem mu za vděk! – 143 Tak jsem s udušeným srdcem Všecko snášela, Až jsem k smutné padesátce Doklopýtala. Teď má ale jistě konec Vší být radosti, Na vždy se mám odeřícy Světa marnosti! – Y nu! – měj se tedy dobře, Falešný světe! Kde jen s mladostí a s krásou Blaženost kvete! Oprchalý kladu na tvůj Oltář svůj věnec, Volím sobě zpovědnicy, Žaltář, růženec! 144 Proto ale předc nebudu Bez vší radosti; Věrných kmotřiček zavolám K sobě v hojnosti! Pro ně budu rosoličku, Kafé kupovat, A tohoto světa dítky Notně vochlovat! 145