Na hrobě Jozefa Dobrovského.

Karel Sudimír Šnajdr

Na hrobě Jozefa Dobrovského.
Svatý poklid ráčiž, Pane! přáti Jemu, jenž zde v hrobě spočívá; Dejž, by svítilo mu slavné světlo, Co tvým vyvoleným svítívá! Čechye, hle! v rouše smutku klečí, Nad pahrbkem jeho ruce pne, A v té hoři slzýc k nebi volá: „O přestrašný, hrůzyplný dne!“ – [1] Neníť ho již v chrámě našich uměn, Dobrovského není ve vlasti! Neníť životného jeho slova, Jeho rady vlídné ve slasti! Památka jen zásluh jeho jasnýchjasných, Jeho lásky k zemi milené, Horlivosti, hlubokosti jeho, Toho plodů velkých pramene! Kdo z nás neví, osýřelí bratří! Jméno naše jak on okrásyl? Duch kterak pro zvelebení Čechů Velikánský s mrakem zápasyl. Kterak dnem y nocý pro mateřskou Drahou řeč a její slávu vřel, Jí byl živ, a povytrval v lásce K ní a k všem nám, dokud nezemřel. 2 Padněm tedy, zarmoucení bratří! Slzy v tvářích, na hrob našeho Váženého, slavného vlastence, Padněm na hrob otce drahého! Na něm složme vroucý naše díky, Slzou zrosme ostatky drahé, Z nichžto strom nám přešlechetný zroste, Ovoce pak na něm přeblahé! – Y spí tedy, dobrý, starý otče! Spí tu s Bohem v lůžku studeném, Až se někdy v nadehvězdném tejně, Bratří tvoji, k tobě dostanem! Pokud český jazýk nevyhyne, Tvé se v Čechách jmeno bude stkvít, Pokud v srdcy našich pra-pravnuků Věrná žíla česká bude bít! 3 Já pak tobě, velevážný kmete! – Juž juž sám kmet – ruku podávám, Tě pak, laskavě bys s svého nebe Na mne zýral, srdečně žádám! A když má y poslední hodina Temně s věže osudu zazní, Otče nebes! otcovsky nás uvoď, Tam kde žádné strasti již není! 4
Básně v knize Okus v básnění českém 2:
  1. Na hrobě Jozefa Dobrovského.
  2. Viktoryi Š–.
  3. Dobrou noc!
  4. Na Helenku.
  5. Na její oči.
  6. Zmrzlík.
  7. Hvězdy.
  8. Na * *
  9. Kolovrátek.
  10. Andulka.
  11. Vikev na kopečku.
  12. Babičky.
  13. Straka.
  14. Navštivení.
  15. Juk!
  16. Konejšení.
  17. Bělička.
  18. Vojáček.
  19. Píseň sekáčů.
  20. Píseň ženců.
  21. Bětolinka.
  22. Košíček.
  23. Píseň večerní pod oknem děvčete.
  24. Děvče a Poupě.
  25. Chytrá Běla.
  26. Lenka k lásce.
  27. Na Filipinku.
  28. Nechoďte ven!
  29. Otázka a odpověd.
  30. Outok, bránění, pokoj.
  31. Upokojení.
  32. Opuštěná.
  33. Na Mamoníka, jenž sy bábu za manželku vzal.
  34. Připomenutí.
  35. Rozbořená tvrz.
  36. Dívka bdícý.
  37. Žofyi Jandové, po přečtení předstojícý básně.
  38. Pozdní žel.
  39. Starost.
  40. Na povětří.
  41. Školie.
  42. Jan za chrta dán.
  43. Děvče u potoka.
  44. Pánu J. Th. H–vi při odeslání první zbírky mých básní českých.
  45. Žalozpěv odkvetlé paní Maryánky, bývalé veleznámé šenkýřky u zamrzlé okenice v městě Kocourkově.
  46. Žalozpěv zarmoucených lovců panství Smidárského a Dymokurského v přenešťastném jaře roku 1823.
  47. Co jsem spatřil, nepovím!
  48. Míchanice.