Bělička.

Karel Sudimír Šnajdr

Bělička.
Co se to tam bělá Na zelené louce? Bílí to tam plátno Rozmilé mé děvče. Bílí plátno, na něž Sama sy napřadla, Chaloupka když sněhem V vánocých zapadla. 46 Aj, ty plátno tenké, Pilně napředené! Tebeť očekává Štěstí neskončené! Tebeť outlé budou Prstíčky stříhati, Budou z tebe krásnou Košiličku šíti. A ta košilička, – Nechť se tmí neb svítí – Bude mé milenky Drahé tílko krýti. Tílko přemilostné, Moje potěšení, Jemuž na tom světě Nikde rovno není! 47 Ach kýž pak je možná Jednou jen v mém žití, Třebas jenom v truhle, Tou košilkou býti! 48