Na * *

Na * *
Že jen krátké, lehké básně V chládečku zpívám, Jenom samé maličkosti V Čechách rozsývám: To mně, milý bratře v Bohu! Za zlé pokládáš, A, bych vznešeněj zazpíval, Mužně nabádáš? 24 Zapoměl jsy, co Horác, náš Tatínek, praví, Když o vzrozené schopnosti Básníka mluví? „Valeant quid ferre, quid re- cusent humeri“ – Ta slova mi ujímají Pevné důvěry! Mé kratičké básně ještě Tak, tak se líbí; Pustímli se vejš, kdo, prosým! Kdo mi to slíbí, Že jak Ikarus křídélka Sobě nespálím, A do moře výsměchu se Dolu nesvalím? 25 Vždyť mi muza kázala jen Lehké písně pět’, S věncem na čele a s skleňcy V chládečku sedět: Děvčatům a mládenečkům O lásce zpívat, A výstrahu, jako dobrý Otec, jim dávat. Povědit jim, jak mladosti Mají užívat, A jak růžovou vždy cestou V slasti putovat. Aby mohli y ve stáří Z světa se těšit, A – byť slunce zapadalo – Milovat a pít. 26 Nech mne tedy, milý Jene! Zpívat, jak umím, Na stará kolena nic již Se nenaučím. A – jestli se v maličkostech Čechům zalíbím, Záře větší slávy bratrům Svým nezávidím! 27