MÁ ÚRODA

Jiří Mahen

MA ÚRODA
Nad lány úrodnými stojím bez hnutí. Jak divně dojímá dnes polí úroda! – Mák zkrvavělý mezi klasy svítí, v pšeničném planém vlnobití – oh.oh, jaká krásná neshoda –! Jak refrain písní dávno nezpívaných by někdo zpíval v ticho slavnostní... Dva květy rudé tisknu ke rtu svému, k útěše srdci často zrazenému toulavá píseň čistým vzduchem zní. Má tóny zvláštní, štěstím zbarvené, jak po strunách když ruka přežene se v náhlém chvatu toužíc sevříti souzvuk, jenž musí zazníti v temno k pohádkám zladěné. Krev máků piju rety horečnými. – Má úroda, má duše, vzejde-li? Zní píseň svobody tak měkce, dlouze, přízvukem smutným o mé trpké touze však sní teď alt v ní jemný, nesmělý – – 22