SAMOTA V LESE

Jiří Mahen

SAMOTA V LESE
Až v půlnoc vzroste onen z ráje květ a v krvi tvé i v moji rozpučí, až z očí tvých na tisíc zázraků v mé poděšené vzplane náruči, noc zavolej mi nejdelší až z polu, noc zavolej, jež čeká tolik let na naši lásku, na tvé omámeníomámení, na bouřný přechod v nový svět. A dole u dveří – ne, nelekej se, drahá, pro strachy tvé stráž bdělá bude stát, krvavé hvězdy na sever i na jih přispíší slavit lásky majestát. Jediný lístek třeba stromu svadlý nás ochrání či mráček na nebi. Ne, nelekej se, ani téhle stráže nebude nijak, nijak potřebí – Jen oči tvé když věrně budou hledět do hrůzy nebe, v krásu motýlí – – Po lese zvolna usínají ptáci... Je síla v pěstích, že by zabily. 55