VŠEDNÍ DEN

Jiří Mahen

VŠEDNÍ DEN
Jde večer velkým smutkem smutný... Jdou ulicí tvou žebráci. V špinavých hadrech přejdou mimo, ten zpříma, ten se potácí, ten vyhrožuje, proklíná, a ten zas v pláči vzpomíná – Neslyšel’s? – V planém hluku včel jako by buben zazvučel... Má večer svoje kouzlo tiché. Však proto nehleď na ženy! V hedvábných šatech přejdou mimo ty ctnostny a ty zkaženy – z nich každá úsměv na líci jde vstříc své vlastní vichřici – Neslyšel’s? – V planém hluku včel jako by buben zazvučel... Den za dnem víc mé srdce stůně a marně bolest přemáhá. 84 Co chtěl jsem dříve, nepostačí: klid pevný, pevná rozvaha. Slyš! Kterak buben vábí zas: Je války čas! Je války čas! A kdo jím srdce omámí, jde za námi – jde za námi! 85