TANČI

TANČI
A ještě tady ta jedna spirála! Když už ses tolik jich protančit nebála, nač ještě otálet, nač ještě váhati, když zmýlená neplatí –? Oklamat chtěla-li’s, ošálit, otupit, pak můžeš jít! Leč pro ta muka a bolesti smutné já nebýval bit. Ruce mi vázali, svědomí klidnili, po hlučných trzích mou dušičku vodili občánci moji rozmilí. Vzpomeň! – Ten útěk, kdy spolu jsme prchli! Ty – růže ve vlasech s úsměvy rána. Podzemní práce vášnivých chvílí jak byla požehnána! Do větrů bouře jsme vyjeli prudce, koníček zařehtal hola! tak vesele! Neviděl, netušilnetušil, dlouhá jak cesta v krajině smutně je setmělé... Neplač, že zahynul. Vím, je ho škoda. U srdce často zlá bolest hlodá. Zahynul, zahynul. – Šli jsme pak pešky. V západě krvácel mrak deštěm těžký. 44 Uhnutí na pravo, uhnutí na levo – čtyřicet spirál jsme protančili, čtyřicet spirál nemělo konce, tisíckrát spolu jsme zabloudili – A ještě tady ta jedinká spirála! Když už ses tolik jich protančit nebála, nač ještě otálet, nač ještě váhati, když zmýlená neplatí –? Tanči! Číš plná je na stole u mne. Přijď ke mně, štěstí mé nerozumné! Je tvého hříchu více už třeba než denního chleba! 45