PODZIMNÍ

PODZIMNÍ
O, slyš zas píseň mou! To v deště tichý pád, v němž vítr nenaříká, zpívám: Mám tě rád! O, slyš zas píseň mou! A nebe vlídně šedé kéž nad tvou hlavou dnes ti pohádku mou spřede: Spí někde děvčátko a spí už tisíc dní, a svět mu marně říká: Maličká, prohlédni! Spí ruce pod hlavou a v hlavě matný sen: Živote – bože můj – buď věčně veleben! A zpívá vodopád, a kvítí v stráni hoří, a vůně fialek jde dnes až nad pohoří... Svět celý zčarován má pro vše kouzlo své, a temným pláčem v smích se jistě neozve! Vším přízvuk sladký chví a barvy přísvit zlatý den snění prvý má i týden šedesátý. Spí moje děvčátko, spí v pohádkových snech, co listí zatím žloutne a černá po stromech. 77 A v deště tichý pád zní její tichý dech: Pro velkou lásku mou mne věčně spáti nech! Jak v deště rozhovor dnes zvoní nebe šedé! To hlava chápe dnes, co jindy nedovede. Vše přízvuk zvláštní má a pro toužení prosté jak růže krvavá kdes chudý bodlák roste. 78