CUDNÝ VEČER

Jiří Mahen

CUDNÝ VEČER
Tak nikdy snad nekvet’ starý ten akát! Najednou v bílý se zahalil šat. Oh – srdce moje – pojď spat! Pojď spat! V podvečer jarní snad k zvědavé písni pro cizí krásu se nedáš mi zlákat? V měděných parách čerň mátožných stínů zapadá, splývá... Ten dočasný klid i my jsme, děťátko, chtěli kdys mít, zima by přešla a jaro by zvalo. Stromek však tvůj proč bez květu hynu? Tak nikdy nekvet’ snad akát ten starý! Uctivě smekám – však před kým – kdo ví? Celý můj život dost nehotový na slávu trav polních pro tebe myslí – na bouře zrozené tichými jary... 23