MOJE MODLITBA.

MOJE MODLITBA.
Tvé při duši se modlím za svých hříchů stíny... Ó, vyznávám, že u mé cesty rostly blíny a lilje dusily, jež na záhon jsem sil – ó, já chtěl dobrým být, však vím, já hříšným byl. Vše v připozdívání již mizelo mně šeru, již duši svou jsem viděl, bílých snění dceru, vln kalných, pěnivých jak zachvátil ji proud – a nikdo z propastí ji nechtěl pozvednout! Již hlubin duchové ji schvátit měli chladní – když ruka Tvoje bílá zazářila nad ní a vysvobodila ji z kalu rmutných vln... a utkvěl v oku Tvém můj pohled díků pln. A do chrámu jsem vešel, duše Tvoje milá v stín lodi s oltáře kde bílé světlo lila... Ten čistých zřídel svit mou duši v hloubi jal, na stupních oltáře já hříchů litoval. A náhle nad hlavou jsem křídel tušil chvění, mém na čele jak vzplanul pocel Odpuštění, jak rety andělské mou duši sestrou zvou – a vše jen pro Tebe, pro bílou duši Tvou!... 25. VIII. 1899.
68