NA ROZCESTÍ.

NA ROZCESTÍ.
Zhas mi klamný přelud štěstí, zhořkl jeho úsměv sladký – octl jsem se na rozcestí: před mnou žití křižovatky... Vpravo cesta, vlevo jiná, jedna, kam se slunce chýlí – obloha se chmuří siná, u cest všude smutné býlí. Černý motýl z květů pije, v ticho jenom havran kráče; u nohou se plazí zmije, nad planinou vítr pláče... Kam vy, cesty, kam vy jdete? U které z vás pějí ptáci, u které z vás hořec kvete, která z vás se v poušti ztrácí? Co tak ptám se, kudy jíti, Ty jsi přišla neslyšena – nad vše, jež jsem potkal v žití, liliové duše žena. Za ruku jsi ujala mne, v duši mou se zahleděla, 138 jak bys všecky sny mé klamné, všecky touhy vyčíst chtěla. Za ruku jsi ujala mne, a já šel, kam kynula jsi – cestu zvolila jsi za mne společnou nám na vše časy. Nevím, která z tří to byla: září jí Tvůj úsměv sladký, vede mne Tvá ruka bílá – za mnou žití křižovatky... 16. IV. 1900.
139