PANDOŘINA SKŘÍNKA

Tereza Dubrovská

PANDOŘINA SKŘÍNKA
Tak bohatá jsem byla jako král a korunu jsem na své hlavě měla, již láska svila, že se ukrýval had pod růžemi, já jsem nevěděla. A poklad měla jsem, jenž jasně plál, jej v schránce srdce jsem si uzavřela: zrak – safír, srdce – rubín, jenž se vzňal, a kadeř bílá se jak stříbro skvěla. Leč jednou, štěstí důvěřujíc zcela – kdo tušit moh’, že vše je pouhý klam? Jsem poklad vzácný z blízka shlédnout chtěla. Jak Pandora jsem skřínku otevřela: v trn květ se změnil, v kámen drahokam – a pod kamením zmije zasyčela. 7