JABLOŇ

Tereza Dubrovská

JABLOŇ
Zlí lidé duši zranili mně moji – jak jabloň v sadu sadařova ruka – je ořezaná, kůra její puká a krvácí z té strašné rány svojí. Je krutá zima, mračna v nebi stojí a vítr lká – mé srdce bázní ťuká – a přec je nutno vytrpět ta muka, než rána sečná v duši mé se zhojí. Neb jak ten strom, jenž v sadě ční tu holý, mráz pálí jej a rány jeho bolí a přece z jara zaskvěje se v květu – Tak z ran v mé duši též květ vykvete tu a vlahou rosou zaskví se z mé tísně, a v duši mé jak v stromě zazní písně! 70