JSEM SAMA DOMA

Tereza Dubrovská

JSEM SAMA DOMA
Jsem sama doma, vůně táhnou mdlé tím otevřeným oknem ke mně s moře, v něm měsíc zhlíží se jak v zrcadle šat stříbrný svůj do vod temných noře. Vzduch dusný je, jsou květy uvadlé, mrak jako netvor visí na té hoře, blesk křižuje se v dálce zašedlé, stín leh’ si kol jak na mou duši hoře. Tmou vítr fičí a hrom burácí, tvář bledé luny mraky uschovaly, jak pod rubášem nebe krvácí. Zlem za lásku mi život odplácí... jsem sama doma, rány v srdci pálí – zřím zrak Tvůj ve tmě jak se odvrací. 61