MÁ DUŠE PROSÍ...

Tereza Dubrovská

MÁ DUŠE PROSÍ...
Má duše prosí: malou chvíli jen, než v akaciích ztichnou písně kosí, a v šerých stínech zahalí se den – ach, malou chvíli jen, má duše prosí! Ó, lásko, Puku roztomilý, bosý – ty květy svoje noci dáváš v plenplen, dřív než je podzim za večera zkosí. Tvůj úsměv bolest na dně srdce nosí, tak mnohý temnou nocí znikne sten, a mnohé oko slzami se zrosízrosí, když chrám je zbořen, nedosněn je sen – ó, postůj chvíli jen, má duše prosí! 17