HRAČKA

Tereza Dubrovská

HRAČKA
Je bol má lyra, ruka hraje na ní a zraněná má láska vede zpěv, mé srdce dává takt v svém odříkání, v mé písni tryská vřelá jeho krev. To ticho tíží mne – měj slitování! Co udělala jsem Ti, proč ten hněv? Ty mlčíš jako kámen – nesmím ani se ozvatozvat, když mi život prchá z cév? Ty’s nařkl mne. Proč? Vysvětli svá slova, jak děcko jsi, jež hračku rozlomírozlomí, když omrzí je. Novou hračku chová. A mlčíš jak to ticho na hřbitověhřbitově, kde mrtví leží v hrobě svědomísvědomí, a srdce Tvé jak kámen na tom rově! 66