NIC NECHCI VÍC

Tereza Dubrovská

NIC NECHCI VÍC
Nic nechci víc, než umřít chtěla bych, tam u moře být pochována, a slyšet jeho šumný pláč a smíchsmích, když nad ním bílá vzbouzejí se rána. Když zoře v barvách skví se nádherných a mha je z rosy jako z perel stkaná, z vln slunce vstává, v zlatých paprscích se hladina chví vánkem rozčechraná. Tam bych si k spánku chtěla ulehnout, své oči zavřít, zbavena všech pout, a zkolébat se vůní mořských řas. A moře slyšet hřmíti mocný hlashlas, když o skály se vlny tříští v jeku – tam spát bych klidně chtěla řadou věků! 57