LEKNÍN

Tereza Dubrovská

LEKNÍN
Ta vaše láska ve lži zrodila se, jak leknín v tůni z bahna vykvetla, a v jeho květu, v třpytném rosném jase tam s vánkem hořká slza zalétla. Kol šla má duše, ustrnula v žasežase, když shlédla zmiji, jež se zapletla v tom bílém listu, svinula se zase pod černou růží, jež tu rozkvetla. A jedovatá vůně ovála mne, lží bylo vše – a není pomoci! Tmou bludička se kmitla, světlo klamné. Mne do močálu svedla lživých světů, květ pokálený svítil do noci a pod ním zmije krutá uštkla mne tu! 64