Juliu Zeyerovi.

Julius Brabec

Juliu Zeyerovi.
Snů říše hvězdnatá Tvým celým světem byla, náš ptáku duhový! – Tvým dechem – čaroděje, se pusta písčitá v ráj květný proměnila, v němž mrtvímrtvý zdiházdvihá se a píseň žití pěje. Jak’s přišel – odešel’s. Tě díla Tvá přežila, jež všednost nestřísní, ni hlupců vřava nízká, ze zřídel kastilských Tvá bílá duše pila, z níž záře tajemná,tajemná jak zory zlaté tryská. Kéž vzlétla duše Tvá, kam’s v růžových snech toužil, kde pravdy jediné do věků pravda žije, po bědách tolika, v nichž’s tento život prožil. Na rov Tvůj prostičké své písně kladu kvítí, náš králi veliký, na trůně Poesie, kéž s vděčnou památkou Ti věčné světlo svítí! 9
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.