I.   Škoda lásky, milování,

Julius Brabec

I.

Škoda lásky, milování,
Škoda lásky, milování,
škoda mládí dob, vrba smutně větve skláni nad milenčin hrob.
Cestička, jíž v dobách lásky zvonil milčin smích, a kde slavík lkal své zkazkyzkazky, mizí v závějích... Kam as ona cesta vede, kterou zavál sníh? – ke zdi – za níž dítě bledé spí jak v lilijích... 20