Ve snech.

Julius Brabec

Ve snech.
Má touha chvěje se... sní v narkotické vůni, a v duši podivno, omamně sladko je mi, má hlava sklání se a touží snít o štěstí na březích zašlých dob, věnčených lilijemi. Kol ticho únavy ;únavy; jen v duši bouře hučí, blesk v mlhu paměti, v čas dávno zašlý, šlehá ;šlehá; co bylo – vrací se, co těšilo a hřálo, a duši kolébá dob šťastných vonná něha. – Zpěv ptačí v podkeří a na záhonech růže, a v duši živoucí naděje vzrůstá :vzrůstá: hoch vzdychá ku hvězdám, podtají milku líbá, za svitu bledých hvězd, poprvé.poprvé, na ústa. – – – – – – – – – – – – Blesk slední rozžeh’ se a v dáli dobouřilo... v duši se shlíží klid :klid: skutečnost s holou lebí, již růže odkvetly, lilije dovoněly ;dovoněly; žel, není hvězd již víc na nadějí mých nebi. Ve Vídni 23./VIII. 1902.
26
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.