Prolog.

Julius Brabec

Prolog.
PohádkouPohádku prostou jako poupě VesnyVesny, duše ušlechtilá, chci Ti vyprávětvyprávět, pohádku modrou, konejšící ve sny, jak vypráví ji v horské chatce děd. S tím žárem sluncí geniálních dušíduší, v nichž hoří věčný oheň tradice, v nichž svatý oheň vroucích srdcí buší, a v nichž snad kouzla, žáru nejvíce. Pohádku mlžnou, kterou paprsk slunný ozářil celou silou svojich sil, vše co psal věčný v tajné nebes rumy, co snivý básník, v nich čta, pochopil. To prosté poupě, píseň luzné VesnyVesny, dnes Tobě podám, jak jsem mohl ji... má píseň motýl, kukly byt mu těsný, povzlétá k růži, jež se rozvijí. Pohádku prostou, píseň svojí Vesny, duše ušlechtilá, chci Ti vyprávět, pohádku modrou, konejšící ve sny, jak život dal ji v květu mladých let. 10
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.