Svému bratru Adolfu.

Julius Brabec

Svému bratru Adolfu.
Vždy mne se tážeš: „Co tvým štěstím jest, poutníče tichý, jehož cesta s mou,mou jest z otcovskékootcovského domu společnou?“ A mou věz, bratře, tuto odpověď: „Ta mého štěstí bílá vlašťovka,vlašťovka jest láska moje, láska bezmezná, jež větší jestjest, než chápat jenom lze člověku tady ;tady; větší jesti než majestát hvězdný modra blankytu, větší než moře, nežli věčný taj, jejž věky zove slovo člověka. Jest to ta touha lásky nesmírné, jež srdce moje teprv ukojí, až se zas vrátím v kraje neznámé, kde mne pak věčna sfinga pozdravípozdraví, a hlédnu tváří zase v slunnou tvář toho, jenž na zem slal nás poutníky.poutníky.“ 15
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.