Tobě, luno mých snů!

Julius Brabec

Tobě, luno mých snů! (Své drahé Marušce.)
Ať pějí jiní písně krásnějšíkrásnější, nežli jsou tyto, květy mojich snů, ať věčnost píše jejich písní zvuk,zvuk ve zlatou knihu svoji nezmarnou, mně stačí, když mou píseň citlivou, již tady píši ve své samotě, pochopí s láskou srdce jediné, to srdce Tvoje, milko v daleku. Mně bude více ruky Tvojí stisk, a očí Tvojich žárná odpověď, než davu chvála, liché pozlátko... 17
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.