Snění.

Julius Brabec

Snění.
Můj luzný, vonný sen, jenž v duši mojí svítí, kéž moh’ by na chvíli alespoň pravdou býti: Chtěl bych kdes v samotě bydlet ve hloubi lesa a s jarem naslouchat, jak vesmír štěstím plesá. Blíž vznést se ku hvězdám, jak šťastní mohou ptáci, a s hůry pohlížet, jak vše se rodí, ztrácí... Zřít, s písní Vesninou, jak se květ štěstí snoubí, jak láska povstává a kvete v duší hloubi. Zřít prazdroj přírody i prazdroj tvorstva, žití, i tůni bezednou, do níž se věky řítí, a v sled být pochován, kdes v sadě plném kvítí, kde ptáci avonští zpívajizpívají píseň žití! 11
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.