Můj verš.

Julius Brabec

Můj verš.
Můj verš jest mé já, mé intimní touhy to krev ;krev; nevěřím nikomu víc, rovně jdu, nehledě stranou, můj verš blýská mou krví, žárem jest modrých mých cév, jde cestou vlastní, byť stmělou, ne však dřív ušlapanou. Zvoní jak slavičí trilky, bouří pak ozve se zase, jde se mnou životem klidným, tak jako po srázech skal, jest silou síly mé duše, v hany se neztrácí hlase, průvodce štěstím i žalem, tak jak již život vše dal. 34
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.