Adolfu Heydukovi.

Julius Brabec

Adolfu Heydukovi.
Dnes v době smutné,smutné ideál se ztrácí, snů slunce temní všednosti, již mrak, jen člověk citný s útěchou se vrací, kde sídlo pravdy, k hvězdám do oblak. A duše moje, ptáče prosté písně, chudičké, která vzniknouc, zaniká, v té době bídy, žalu, klamu, tísně, zas k Tobě spěje, v přání zatíká, a opět mizí – štvána orlem v letu, kde ukrýt se před spárem bez citu, jenž drtí vše, a roven dneška světu, snad přijde čas, kdy klidně nad vír dravý,dravý mé duše ptáče vzlétne k blankytu,blankytu se šťastnou písní. „Mně byl’s přítel pravý!“ 12
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.