Předtucha podzimu.

Julius Brabec

Předtucha podzimu.
Mdle sklání hlavu pestrý květ,květ jak tvor, jenž zmar svůj tuší, zpěv stichl, pavuč přelétá a podzim zebe v duši. Lká břitký vichr zoufale,zoufale jak kráse, vůni v hrany, v mé duši zmírá světluška, sen, jíním obetkaný. Pták zalkal a květ opadá, večer se těžký sklání... mou krví blýská fluidum,fluidum krás hrozných – umírání... 40
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.