Trny mé duše.

Julius Brabec

Trny mé duše.
Dávno přešly ony doby, kdy jsem v mlhách jarní noci kráčel kdys po břehu moře, veden tajuplnou mocí, kdy jsem v beznadějné chvíli tesknil po své vlasti v dáli, kdy v mé nitro černí ptáci zármutku si usedaliusedali, a v té chvíli v cizí zemi, v očích slzy, v duši hoře, kolébán tou tesknou písní, jíž dýchalo velké moře, psal jsem divým steskem zmámen první báseň v žití svém. Zapadla ta první píseň prvá v první knize mojí, jako zajde bez památky i statečný vojín v boji, duší však ta smutná píseň stále přetajemně zní mi, v níž své žaly, opuštění, hoře uplétal jsem v rýmyrýmy, a dnes, když se mlžný závoj zvolna sráží v podvečeru, přál bych sobě procházet se kdes u moře v nočním šeru a psát znovu první báseň, vyštván v dalnou, cizí zem !zem! 32
Básně v knize Písně snícího mládí:
  1. Juliu Zeyerovi.
  2. Prolog.
  3. Snění.
  4. Adolfu Heydukovi.
  5. Vzdech.
  6. Bohdanu Kaminskému.
  7. Svému bratru Adolfu.
  8. První lásce.
  9. Tobě, luno mých snů!
  10. V měsíčné noci.
  11. I.   Škoda lásky, milování,
  12. II.   Jsem omrzelý, bledý
  13. III.   Když nemohu Ti více již
  14. IV.   O perlící se moku révy,
  15. V.   U potoka s novým jarem
  16. V šerých hodinách.
  17. Ve snech.
  18. Mráz.
  19. Předtucha lásky.
  20. Vzpomínka.
  21. Konec románu.
  22. Poesie.
  23. Trny mé duše.
  24. Na rozloučenou.
  25. Můj verš.
  26. Nad novou svojí knihou.
  27. Dnešku.
  28. Píseň rozmarné dívky.
  29. Bilance.
  30. ***   Jako hrst vadnoucích violek
  31. Předtucha podzimu.
  32. Epilog.