MÉ MLÁDÍ NEUMŘELO...

MÉ MLÁDÍ NEUMŘELO...
Mé mládí neumřelo, ono jen spí a při vzpomínce každé se zase probudí. Slyším, jak z dálky volá, nachem se rdí a růžencem dnů šťastných mou hořkost zapudí. Co času přeletělo, však duše má se stále na svět dívá dětskýma očima. Dny prošly, ale jejich stopy v ní zůstaly a jaro dál v ní zpívá ptačími chorály. 11 Zas náhle rozevřelo svůj plný klín a květy všude rozházelo štědře i do ssutin. Tou starou, známou cestou, kde vyjety jsou koleje mých dnů a roků, jdu zase jako před lety... Tam u každé mé světlé chvíle vzpomínka bdí a kouzlem, které nevyprchá, ji znovu obrodí. Plameny všechny neuhasly, vidím je plátplát, jak plály, když jsem ještě mohla se u nich ohřívat. Mé hoře zvolna mizí a jiným stává se můj svět, čím víc se do minula vracím, čím víc se dívám zpět. Mé mládí neumřelo, ono jen spí a při vzpomínce každé se zase probudí. 12